Jen si tak trochu... kdovíco

Předem podotýkám, nečekejte žádnou hlubokou myšlenku. (Ale to doufám nečekáte nikdy)

Pamatujete si ten díl Přátel, kdy si každý sestavoval seznam celebrit, se kterými by se potencionálně chtěl vyspat? (Samozřejmě to předpokládá, že jste Přátele sledovali, ale berme to jako fakt a pochybnosti nechme stranou). Ross si ten svůj dokonce zatavil do fólie, aby s ním už nemohl hýbat...
Vzpomněla jsem si na to při předpředposlední epizodě seriálu Castle (ale ano, taky občas dělám něco jiného, než že čumím na seriály. Kupříkladu pracuju, učím se, pracuju, učím se, vařím, uklízím, umývám nádobí, pracuju, učím se, pracuju ještě víc, ale v jiné práci, a co jsem to ještě chtěla říct? Aha, učím se. Jenže občas potřebuju day off. Nebo dva. Nebo tři)

Tahle otázka je klišé

Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

Čím víc mám zkušeností, tím víc jsem přesvědčená, že ne. Vždycky jsem si rozuměla s chlapama. Mužská logika je pro mě ve spoustě věcech pochopitelnější, než ta ženská. Na druhou stranu, je další hromada věcí, kterou na chlapech nepochopím, ale s tím se holt budu muset smířit. Protože změnit se to očividně nedá. Abych zůstala u té stěžejní otázky, trošku ji rozvedu.

Být femme fatale

Pokud jste se někdy dostali na můj osobní blog, asi jste si všimli, že je laděný do tak trochu noir atmosféry. Vždycky mě to k tomu tak nějak táhlo - noir, to je drsný detektiv s dvoudenním strništěm a hláškama suššíma než stehna starý panny. Řeší případy zapeklitější než rovnice o dvou neznámých, které stejně vždy skončí u jediné ženy ve městě, která dokáže mít kolem svého pěstěného prstíku omotaného kteréhokoliv muže. Femme fatale, žena jejíž osudová přitažlivost se zpravidla mění v osudnou, a to bez předchozího varování.

Outfit versus infit

Dámy a (jste-li tu) pánové,
přiznám se vám bez mučení. Jsem novinářka a ještě k tomu grammar nazi. V překladu to znamená, že každý den trpím jak nad texty svých kolegů, tak téměř nad vším, čím nás v poslední době oblažuje internet. Týká se to především v internetových diskuzích pod články absentujících znalostí pravidel českého pravopisu, potom viditelných mezer ve znalosti stylistiky (a bohužel, i tady bývá kamenem úrazu také gramatika) u novinových článků a v neposlední řadě výskytu jinojazycismů v naší mateřštině.
Nejsem purista, abych zarytě obhajovala jen ryze česká slova. Je to nesmysl a jazyk se musí vyvíjet, nebo chcípne. Je samozřejmé, že k tomu patří i přejímání slov z cizích jazyků, koneckonců většina jazyků se vyvinula právě díky přejímání slov navzájem a pamatuju si, jak si někteří spolužáci při francouzštině pomáhali tím, že anglickému slovu přidali francouzskou koncovku. Často jim to vycházelo.
Co mi ale vadí, je bezmyšlenkovité přejímání slov, která mají normálně použitelný český ekvivalent (rozuměj synonymum), zhusta znějící lépe než cizí výraz. Přeprava a transport, peníze a finance, rozmanitost a diverzita.
Kde je vidět tenhle fenomén (aha! jev) nejčastěji, je pravděpodobně informatika a... móda. A tak máme looky a trendy topy a outfity. Několikrát už jsem uvažovala nad tím, proč. A pokaždé docházím ke stejnému závěru - je to teď prostě IN. To je jediný rozumný důvod, který jsem byla schopná vymyslet.
A když už jsme u toho slovíčka in... Pakliže mám outfit (tedy ohoz na ven), neměla bych mít i infit (tedy ohoz dovniř do klubu, kanceláře a tak dál, prostě pod střechu a mezi čtyři stěny)?
Já jsem přesvědčená, že ano. A proto odnynějška dělím své oblečení na "outfity" a "infity". Někdy se pochopitelně stává, že se významově překrývají - v takovém případě bude nejlepší zvolit zcela jednoznačné slovíčko "allfit". "Panfit" vycházející z řečtiny mi nepřipadá tak in.
Au revior.

Svatbo v bílém, vejdi a neubliž

Byli jste se v poslední době kouknout na módní peklo? Je tam přesvatbováno. Ada se vytasila s článkem o nešvarech českých nevěst a ejhle! Objevilo se nejvíc komentářů v historii stránek.
Na slovo svatba holky prostě slyší. V komentářích se objevily rady, zkušenosti, ale i odkazy na vysněné svatební šaty. Spousta odkazů na vysněné šaty. Ukázalo se, že většina dívčin, ač ještě není svatba ani v dohledu, už má vymyšleno, co bude mít na sobě. A já si uvědomila, že už jsem brouzdáním po svatebních fotkách strávila taky nějaký ten čas. Ukázalo se totiž, že jsem úplně stejná, jako většina jiných dívek. Myslím na svatbu a chtěla bych se vdávat.